Přenos strachu z rodičů na děti | MOTIVACE

07.02.2018

V předešlém příspěvku Proč není dobré na děti křičet jsem se věnovala tomu, jaký dopad neoprávněný křik rodičů na děti může mít a co u dětí může iniciovat. Zmínila jsem se i o tom, že jednou z nejhorších forem je strach u dětí. Tomuto tématu bych se chtěla více věnovat v dnešním příspěvku, protože strach u dětí by se neměl podceňovat.

Co může strach u dětí vyvolat? Jednou z možností je, že bude potlačovat dětskou nespoutanost a může způsobit určitou svázanost, která pak má negativní dopad na jeho celkový psychický vývoj dětí. Přílišný a dlouhodobý strach může přerůst v panickou poruchu, depresi a může být časem doprovázen i symptomy na tělesné schránce (psychosomatické symptomy). Je ale důležité zmínit, že strach u dětí vyvolaný neoprávněným a neustálým křičením jejich despotických rodičů, není jediným možným strachem, který rodiče mohou v dětech vyvolávat. Tento uvedený strach je pouze jeden z transparentních strachů, u kterého lze snadno identifikovat jeho příčinu.

Před tím, než Vám prozradím, jaký strach rodiče mohou na své děti předávat, pojďme si nejdříve objasnit, co je to vlastně strach? Jednoduše se dá říci, že strach je sám o sobě dobrý sluha, ale velmi špatný pán. Ptáte se: Proč dobrý sluha a proč špatný pán? A proč se tento nepříjemný pocit vůbec usídlil v našem každodenním životě?

Vývoj strachu u lidí měl a má svůj význam. Kdybychom neměli strach, vrhali bychom se do nebezpečných situací, které by neměly zrovna šťastný konec. V přírodě kdysi strach zajišťoval, abychom neskončili například lvovi v tlamě. Primární funkce strachu byla tedy ochranná a mobilizovala veškeré orgány a celé tělo k útěku. Záchraně. Proto je strach naším dobrým sluhou. Zajišťuje, abychom se vyhýbali pro nás životně nebezpečným situacím. Proč je tedy špatný pán?

Problém nastal, když sociální vývoj naší společnosti významně předběhl evoluci samotného strachu založené na naší fyziologii. V moderním světě už se nesetkáváme se situacemi, že by nás mohl sežrat lev, ale naše pudy sebezáchovy stále dále fungují na stejném principu jako kdysi v minulosti. To si můžete ověřit například v zoo, kdy stojíte u klece, za kterou je lev a představíte si, že tam ta klec najednou není. V ten moment se zvýší Váš tep, začne silněji bít srdce a Vy budete připraveni vzít nohy na ramena. Strach je Vaším motivátorem, tichým hlasem, který volá, uteč, zachraň se, přežij. Samotný strach je tedy určitou formou stresu, jeho pozitivní formou, která nás chrání. Problém začíná jakmile se strachu nebo stresu nahromadí příliš a není uvolněn zmíněným útěkem. V dnešní době je běžné, že naše nastartované tělo nemá před čím konkrétním utíkat (například před lvem), ač je na to připraveno. To se obrací proti nám a může vyvolat až určitou paralýzu, svázání strachem, negativní prožitky spojené se ztrátou jasného uvažování nebo paniku. Pokud se takové situace opakují, jsou intenzivní, je jasné, že tento strach/stres se začne negativně podepisovat na naší psychice a po delší době bude mít i určité fyziologické (psychosomatické) projevy (mohu uvést například bolení hlavy, břicha nebo zad). Ztratíme-li tedy nad strachem/stresem kontrolu, strach začne být náš špatný pán. Pro Vás je v tento momentě důležité, abyste pochopili a uvědomili si, jakou funkci má strach/stres v našem chování a co může způsobit, pokud je ho příliš.

Vraťme se nyní ke strachu, jaký mohou rodiče přenášet na své děti. Vedle vyjímečného strachu z intenzivního a častého křiku rodičů, se jedná o víceméně neviditelné, ale dlouhodobě působící formy strachu podmíněné charaktery rodičů. V zásadě se dají rozdělit 4 negativní charakterové vlastnosti maminek/rodičů, které mají svá specifická řešení:


  • 1. ÚZKOSTLIVOST 

Jedná se většinou o maminky/rodiče, které mají jedno vysněné dítě ve vyšším věku. V takovém případě většinou své dítě nenechají dělat nic, co by pro něj mohlo být nebezpečné, i když je to normální pro jeho vrstevníky. Mají o dítě neustálý a nadměrný strach, který pak nevědomě přenášejí na své dítě. Může to být formou neustálého okřikování stylu Dávej pozor, ať nespadneš, nezraníš se. Zakazování sportovních aktivit ze stejného důvodu může být jeden z extrémů. Asi si dovedete představit, že z dítěte pak mohou vyrůst dvě varianty. První varianta: dítě bude velmi úzkostlivé a bude mít strach z jakékoliv sportovní aktivity, ale nebude mu to vadit. Druhá varianta: dítěti dříve nebo později zakazování vadí a jakmile se dítě vymaní z kontroly rodičů, bude naopak vyhledávat sport a může mít tendenci až k extrémním sportům. V obou případech dítě němělo šanci, vybudovat si a otestovat zdravou hranici, co je pro něj ještě bezpečné. Dá se očekávat, že v dospělosti první varianta raději takové situace nebude vyhledávat (lepší případ), druhá varianta bude naopak extrémně riskovat.

ŘEŠENÍ: Pokud patříte k úzkostlivým rodičům, stačí se rozhlédnout kolem na hřišti nebo pískovišti. Budete vidět maminky, které na děti nedávají skoro žádný pozor a nechávají je lézt i do závratných výšin prolézaček nebo maminky, které jsou Vám podobné, které své dítě mají skoro na řemínku. Důležité je, abyste zvolili zlatý střed, tzn. žádný extrém. Naopak s dítětem zkusili i jeho hranice za Vašeho dozoru, aby se mu nic nepřihodilo. Někdy není na škodu určitou nebezpečnou situaci zasimulovat, aby si dítě uvědomilo, co by se mohlo stát a zapamatovalo si to. Je to podobné situaci, když dítě učíte, že je něco horké. Na jednu stranu význam slova horké dítě nepochopí dokud si na horké nesáhne, na druhou stranu nechcete, aby se spálilo. Volíte tedy střední cestu, kdy horké je dostatečně horké pocitově, ale už není dostatečně horké na spálení.


  • 2. PEDANTSTVÍ/KRITIKA/PERFEKCIONISMUS

Podobnou paseku mohou napáchat i rodiče, kterým není cizí pedantství. Svým charakterem budou děti neustále kritizovat, že něco neudělají dostatečně dobře. Mohou dítě dostat do situací, které způsobí, že dítě bude mít strach z jakéhokoliv nedostatku např. v domácím úklidu nebo ze zkoušek nebo písemek jako následek, právě protože pro své rodiče nebylo nikdy dost dobré a za každou cenu muselo podávat ty nejlepší výkony (pokud toho byli vůbec v očích jeho rodičů schopné).

ŘEŠENÍ: Uvědomte si, že žádný učený z nebe nespadl. Co potom samotné dítě, které se vše učí. Je možné, že bude mít nějaký konkrétní talent, ale vše ostatní se bude muset poctivě naučit a to nebude hned na začátku dokonalé. Ostatně i Vy sami jste si tím museli projít. Nikoho nebaví být neustále "pérován". Svou negativitou, že dítě nedělá nic dobře, je neschopné a prostě to neumí, nic neřeší. Sobě děláte medvědí službu, pokud raději vše uděláte za dítě. Je naopak důležité dítě pozitivně motivovat a postupně se dopracovat k Vaší perfektní (pokud musí být) představě. A to chce toleranci i pochopení z Vaší strany. Je možné, že Vy sami jste měli takovou výchovu, která byla negativní a pedantská a teď si to kompenzujete na svém dítěti, udělejte tomu tlustou čáru přes rozpočet a vciťte se do dítěte. Učte ho, že ne vše musí být dokonalé (černé a bílé), ale zároveň ho motivujte, aby to co dělá, bylo každým pokusem o něco lepší. Aby samo na sobě chtělo pracovat a nevzdávalo se.


  • 3. FÓBIE

V dnešní době už fóbie není ničím neobvyklým. Určitě jste se setkali s někým, kdo nechce létat letadlem, bojí se výšek, pavouků nebo třeba jen nastoupit do výtahu. Je důležité si uvědomit, že tyto fóbie jsou silnou formou strachu, která je přenosná na děti. Představme si například maminku, která se bojí vody, ale má od lékaře doporučení, aby začala s miminkem chodit na hodiny baby plavání pro jeho zlepšení pohybové koordinace. Maminka se nejspíše kvůli svému miminku přemůže, ale po první lekci se plavání nelíbí ani mamince ani samotnému miminku. Zde lze předpokládat, že miminko vycítilo strach své maminky z vody. Je jasné, že maminka tento úkol musí přenechat tatínkovi miminka, který se vody nebojí. Jinak to bude pro maminku i miminko nepříjemná, negativní záležitost, na kterou nebudou v dobrém vzpomínat a která bude mít ve výsledku možný efekt, že i miminko si vyvine strach z vody.

ŘEŠENÍ: Fóbie se odstraňují velmi obtížně, trvá léta než se dopracujete k normálu. Důležité proto je nejen pracovat na sobě, ale hlavně, pokud to samozřejmě jde, přenechat situace, které ve Vás fóbii vyvolávají druhému rodiči nebo blízkému v rodině. Zábráníte tak přenosu této fóbie na své dítě.


  • 4. PANICKÁ PORUCHA a DEPRESE

Tyto stavy je už nutné řešit s odborníkem, který s Vámi bude nejen společně pátrat po příčině, ale který Vás zároveň naučí, jak takové situace zvládat v každodenním životě a který Vám pomůže pochopit, co se ve vašem těle při těchto situacích děje. Jen tak je možné efektivně těmto poruchám čelit. Panická porucha se velmi podobá k naší příkladné situaci se lvem. Může přijít najednou, jen s rozdílem, že je bez konkrétního důvodu (lva). Situace samotná, kdy rodič najednou prožije pře dětmi panickou ataku je velmi zavádějící a stresující pro děti. Tyto situace u dětí mohou opět vyvolávat strach a nejistotu. Obdobně to platí o lehké až střední depresi, která není léčena. V tomto případě na sobě musíte pracovat, když ne kvůli sobě, tak kvůli dětem.


Věřím, že z těchto uvedených negativních charakterů rodičů je patrné, že rodiče mohou i nevědomě (a určitě nechtěně) implementovat strach do dětských hlaviček a že dlouhodobé působení takovýchto negativních podnětů bude mít záporný efekt na dětskou psychiku, jejich chování, myšlení a každodenní život. Proto je třeba tyto vlastnosti v prvé řadě nejprve rozpoznat a pak efektivně řešit.

Tip: Je důležité ale zároveň upozornit, že pokud u svého dítěte pozorujete nezdravý a nadměrný strach, dítě se Vám zdá příliš ustrašené, nesvé nebo dokonce paralyzované a ani jeden z těchto charakterů se Vás přímo netýká a ani nemáte sklon k nadměrnému despotickému křičení, je třeba pátrat po příčinách jinde. Nezřídka se může jedna o faktory ve školce, škole, v partě a podobně.


A k jakému charakterovému typu patříte Vy?