Vánoční tornádo | STORY

27.12.2017

Stejně tak jako loni, i letos jsem došla po rozbalení dárků našimi dětmi k závěru, že by se měl vydat celonárodní zákaz dávat dětem oblečení jako dárek pod stromeček. Ač překvapivě rodinná večeře proběhla v klidu, bez kousků jídla pod stolem či na zdech, a obešla se dokonce i bez vřískotu, že už musíme jít přece rozbalovat dárky, o pohodě u vánočního stromečku se rozhodně mluvit nedalo.

Má dcera byla z nasvíceného stromečku natolik fascinovaná, že chtěla olízat káždé světýlko, a když jí to bylo zakázáno, dala se do rozbalování dárků tak  precizně a důkladně, že rozbalila pár dárků i ostatním. To ovšem nebylo po chuti mému synovi. Zapálil se pro věc tak moc, že robalování dárků připomínalo malé vánoční tornádo, které chrlí papír všude kolem stromečku. Pozastavilo se pouze asi třikrát, a to když si rozbalil své hračkové dárky. Ještě v ten moment jsem se zařekla, že žádné oblečení přístí rok rozhodně nebude.

Tento názor jsem velmi rychle změnila před spaním, když jsem zjistila, že ač jsme nezapomněli na žádné dárky a všechno organizačně klaplo na jedničku, nepřivezli jsme si připravenou tašku s oblečením pro Honzíka. Prostě s sebou měl na několik dní pouze jedny ponožky, spoďáry s košilkou, mikinu, bundu s kalhotami a botami na ven a čepičku se šálou. Bylo mi jasné, že i kdyby mu Eluška nějaké to oblečení půjčila, Honzík by v něm akorát tak mrznul. Navíc, žádné oblečení se nedalo ani koupit, protože byly obchody zavřené. V ten moment jsem děkovala Ježíškovi, že Honzíkovi zázrakem donesl pyžámko, slipečky s košilkou, ponožky, domácí kalhoty a trika s dlouhým rukávem.

Pro mne z toho plyne jen jedno, že se přání, i ta nevědomá, o Vánocích plní a že i nepotřebné dárky, které jsou v daný okamžik zapomenuty mají svůj důvod, proč je obdarovaný dostal.