Koko | STORY

02.01.2018

S dětmi se pravidelně chodíme procházet do přírody. Chodíme za město mezi louky a lesy. Je to hezká vycházka na čerstvém vzduchu, při které poznáváme zvířátka. Naším nynějším highlitem jsou slepičky v zahradách. Elušce se začínají dařit první slova a jedno z jejich oblíbených je právě koko, které používá pro slepičky. Když se chce jít podívat na slepičky, přinese mi její gumokalhoty s botičkami a říka: "Mama, koko?" No a pokud můžu, tak děti beru na koko do přírody.

Jednou jsme si je opět šli prohlédnout. Většinou vídáme slepičky samotné, ale tentokrát jsme měli štěstí i na kohouta. Kokrhal a celý se dmul, že byl dvakrát větší. Tak vysvětluji dětem, že to je kohout, který nedělá koko, ale kykyryký. To znamená, že kokrhá. Liší se od slepiček, které dělají kokodák. Děti se na mě v úžasu podívaly a chápavě přitakávaly. Načež se Honzík zeptal: "Mamí, a to vedle kohouta je jeho bráška, který mu pomáhá se slepičkami?"

V ten moment mi došlo, že Honzík neví, jaký je vizuální rozdíl mezi kouhoutem a slepicí, protože to vedle kohouta rozhodně nebyl jeho bráška, ale jeho kvočna. Musím přiznat, že mne to hodně překvapilo, protože pohádku o Konoutkovi a slepičce jsme si už prohlíželi i četli. Ella u ní vždy jásá a radostně ukazuje: "Koko, koko!" a Honzík je schopný napovídat, jak vše bude dál. Ale ouha, chybička se vloudila, asi z těch obrázků nebylo jasné, jaký rozdíl je mezi kohoutkem a slepičkou. Takže jsme tentokrát strávili u slepiček něco déle vysvětlováním, že kohout je větší a proč, má větší hřebínek i volátko a proč, ale hlavně, že má dlouhá barevná péra v zadu a proč a je celkově barevnější než slepice. "Mamí a PROČ?" ptal se opět Honzík. A mne v tom okamžiku svitlo hlavou, no jasně a říkám: "Pro slepičí kvoč!"

Z toho mi vyplývá, že s dětmi se učíme vlastně i my samotné maminky. Koho by asi napadlo, proč se pro slepičí kvoč vlastně říká.

Nebo Vy to víte?